O autorovi

Od roku 1942 navštěvoval Rotterovu grafickou školu, kde k jeho profesorům patřil Vojtěch Kubašta. Na sklonku války byl totálně nasazen jako pomocný dělník. Po válce pokračoval na Státní grafické škole u Petra Dillingera a Richarda Landera, ze čtvrtého ročníku přestoupil na VŠUP, kde krátce navštěvoval právě vznikající ateliér kresleného filmu. V roce 1949 musel po vykonstruovaném udání souvisejícím s letní brigádou v pohraničí školu nedobrovolně opustit. Začal spolupracovat s humoristickým časopisem Dikobraz, od roku 1952 kreslil ve svobodném povolání.

V období pražského jara 1968 publikoval Malák odvážné politické karikatury – od kresby ČSR jako embrya s pupeční šňůrou na východ („Nejásejte!", Literární listy, červen 1968) přes ikonický motiv vytahování řepy se Svobodou, Dubčekem, Smrkovským a Černíkem (obálka Dikobrazu, 10. září 1968) až po sérii „bublin", které zvěstovaly konec nadějí. Po obsazení země přešel k ezopskému jazyku – okupované Československo zobrazil jako neproniknutelný „kvádr z křemene" zkoumaný mimozemšťany s geologickým kladívkem, jindy jako pískoviště, kde si nahatý chlapeček staví hrady, dokud nepřijde výrostek s míčem a všechno nezničí. Po nástupu normalizace se možnosti uplatnění zúžily v podstatě na tiskoviny pro děti a mládež. V roce 1977 podepsal Anti­chartu, ale na situaci jeho kolegy Miroslava Liďáka, jemuž po srpnu 1968 sháněl anonymní zakázky, to nezměnilo nic.

Maláka proslavily především dva světy. Tím prvním je komiks Polda a Olda, jehož scénář psal Petr Chvojka a který v Čtyřlístku vycházel více než dvacet let – od roku 1974 v 81 dílech. Druhým je knižní lidostroj Emilián, postava ze 60. let, jež provázela děti naučnými příběhy a dosáhla vysokých nákladů své doby. Mezi další oblíbené komiksové seriály patří Háček a Čárka v časopise Sluníčko, romantická novela Břetislav a Jitka v Ahoj na sobotu, Larry strýce Fáry v Pionýru nebo Klíďa a Píďa v Pionýrské stezce.

Vedle časopisecké a knižní ilustrace se Malák věnoval také animovanému filmu. Pro snímek Tucet mých tatínků (1959, Eduard Hofman) vytvořil postavu tatínka–kadeřníka. Důležitá byla zejména spolupráce s Jiřím Brdečkou na filmech Člověk pod vodou (1961), Závada není na vašem přijímači (1961), Zmrzlý dřevař (1962), Špatně namalovaná slepice (1963) a Dezertér (1965). Ve Studiu kresleného a loutkového filmu Krátkého filmu Praha pak ve spolupráci s režisérem Janem Karpašem navrhl loutky k filmu Silný Bivoj (1963).

Na konci roku 1960 patřil k zakladatelům výtvarné skupiny Polylegran, která znamenala programový rozchod s tendenční karikaturou budovatelské éry. Vedle Maláka v ní byli Jiří Kalousek, Adolf Born, Oldřich Jelínek, Miroslav Liďák, Vladimír Hlavín, Jiří Winter–Neprakta, Bohumil Štěpán, Josef Žemlička, Ctirad Smolka, Jaroslav Weigel a František Skála starší. Pravidelně s nimi vystavovali také Vladimír Renčín, Vladimír Jiránek, Jiří Jirásek a Karel Nepraš. Od roku 1964 vystavovala skupina mezinárodně – v Praze, Montrealu, Antverpách, Bruselu, Tokiu, Frankfurtu nad Mohanem, Moskvě i Havaně. Celkem Malák ilustroval přes 70 knížek pro mládež i dospělé. Po pádu komunistického režimu se opět vrátil k politické karikatuře, publikoval ji ale jen zřídka. V roce 2014 mu byl in memoriam udělen čestný titul HUDr. – Doctor humoris causa. Souborné vydání komiksu Háček + Čárka vyšlo posmrtně v roce 2024 v Nakladatelství Paseka ve spolupráci s FaVU VUT v Brně, k vydání jej připravil Pavel Ryška.